Za chvíli začne závod a před startovní čárou se kupí hlouček běžců. Reportér si mezi nimi vyhlédl pána ve žlutém tričku. Postavou tak úplně nepřipomínal vrcholového sportovce, ale za to rozdával úsměvy na všechny strany a neustále hlasitě vtipkoval. Jeho pohled ale také upoutal šlachovitý muž v šedém přiléhajícím tričku, stojící stranou od ostatních. Díval se do země, s nikým nemluvil a jen si protahoval svaly. Reportér si je chvíli oba prohlížel a pak zamířil k muži ve žlutém tričku. Přeci jen na rozhovor bude vhodnější někdo komunikativní a dobře naladěný.
„Dobrý den, jaké jsou vaše pocity před závodem? Cítíte se na stupně vítězů?“
“Tak určitě. Kdo by nechtěl vyhrát, že jo”, smál se na celé kolo muž ve žlutém tričku a zamával někam do davu diváků.
„Prozraďte nám, jak vypadala vaše příprava na závod a proč jste se rozhodl jej běžet?“ vyptával se dál reportér.
“Kámoš s tím přišel. Pane, já vždycky předběhl všechny spolužáky. Jsem prostě talent od přírody, že jo, tak jaképak složité přípravy”, smál se žluťásek.
Reportér trochu znejistěl, a rozhodl se položit poslední otázku: „Co říkáte na trať a celkovou organizaci závodu?
“A co bych na to měl říkat? Závod no, start – cíl.”
Reportér poděkoval a rozloučil se. Chtěl položit ještě tytéž otázky tomu smutnému muži v šedém, možná jej i trochu povzbudit, ale závodníci už byli povoláni na start. Prásk! Závod začal.
Reportér se tedy rozhodl, že si na něj počká v cíli.
Uplynulo několik desítek minut a do cílové rovinky se začala blížit skupina závodníků. Už z dálky bylo zřejmé, že nikdo se žlutým tričkem mezi nimi není. Pár metrů před cílovou páskou se ze skupinky běžců oddělil jeden muž. Šedé tričko, které obepínalo jeho tělo, bylo mokré od potu, ale v jeho tváři byla i přes únavu znát spokojenost. Cílovou pásku probíhal s úsměvem na rtech. Reportér neváhal a vydal se k němu.
Závodník se vydýchal a pak se ochotně rozpovídal. O tom, jaký žil dříve život ve stylu práce-hospoda-gauč, jak byl tlustý, nevrlý a líný. A jak od něj nakonec odešla jeho žena. Její odchod ho ale zasáhl. Najednou zjistil, že má jediný cíl. Svou ženu miluje, chce ji zpět a udělá pro to všechno. Slíbil sám sobě, že se změní, že chce, aby na něj byla jeho žena pyšná, že jí chce být dobrým partnerem i oporou. Chce s ní jezdit na výlety do hor, které ona tak miluje, a které on kvůli své tloušťce nebyl schopen absolvovat.
“Dej mi rok”, řekl jí tenkrát. “Dám všechno do pořádku, uvidíš”.
Nevěděl čím a jak začít, jak správně jíst, jak cvičit. Vyhledal odborníky a začal poctivě trénovat. Nejdříve dělal jen procházky, pak přidal svižnější chůzi a po třech měsících už pravidelně běhal. Hovořil i o tom, jak to bylo mnohdy náročné a jak se mu ven nechtělo. Pak si ale vždy připomněl slib, který dal sobě a své ženě a pustil se do práce. Na závod se dlouho připravoval, znal dokonale trať, věděl, kdy se napít, jak dýchat, jak si rozložit síly.
Reportéra jeho příběh překvapil i dojal, a když se konečně zmohl na slovo a chtěl mu za rozhovor poděkovat, muž v šedém tričku už vedle něj nestál. Právě si třásl rukou s pořadatelem závodu, kvapně převzal cenu a zamířil k drobné brunetce stojící opodál. Usmál se na svou ženu a pevně ji obejmul. Teprve teď si užíval své vítězství.
Pohroužen do svých myšlenek si reportér ani nevšiml, že cestou domů míjel muže ve žlutém tričku. Seděl na lavičce, někde v půli cesty mezi startem a cílem…
Když víte, kým jste, máte jasnou vizi, k níž v životě míříte, uvidíte jasně i své cíle. Takové, které budou v souladu s tím, co umíte a co je vám blízké. Snadno nastavíte jednotlivé kroky, které k vašim cílům povedou. Kroky, které budou respektovat vaše možnosti, tempo i celou vaši osobnost.
Přestaňte přešlapovat na startovní čáře, odhoďte žluté tričko a přihlaste se k odběru novinek, ať Vám neunikne možnost přihlásit se třeba do 4 týdenního online kurzu: Vykročte správným směrem.