Asi tak by mohl znít název povídky do pořadu „Bakaláři“. Ti, co teď čekají popis veterinárních úkonů budou ale zklamáni. Žádného násilí jsem se na v Praze všudypřítomném opeřenci nedopouštěla, dokonce ani nikdo jiný. Na balkóně se nám totiž usídlili holubi, vyvedli mladé a neměla jsem to srdce je vyhodit. Vím, že mě čeká mega úklid, ale mj. jsem se dozvěděla pár novinek z jejich života, které jsem dosud netušila.
Chtěla jsem se o poznatky podělit, a tak jsem napsala do mailu: „Jestlipak tusite jak se operuji holubi? Ja se tim zabyvam uz od vcerejska. Nejdriv zadni pera, kridla a na zaver hlavicka.“ Připojila jsem fotku hlavičky holubího benjamínka a odeslala. A co se dělo pak? Smršť dotazů, co mě to jako napadlo, slova odporu a zhnusení, výčitky, zda jsem se nezbláznila, ev. proč jsem je neodnesla veterináři, a co si jako chci dokazovat atd…
Rychlá komunikace skrze maily a sociální sítě, smajlíky, piktogramy, to všechno je fajn, ale to zrychlení mnohdy přináší i různá zkreslení, nedorozumění, chybí intonace, přesné emoce. Nebudu vás napínat, vysvětlení je ještě prostší, než se na první pohled zdá a řeknu vám, v čem je ten háček. Je nad „r“. Zabývala jsem se tedy tím, jak se holubi OPEŘUJÍ, nikoliv operují.